Diktujte vizi, ale nikdy ne poselství

Přátelé cizích lidí jsou pro ty lidi mnohem lepší propagátoři než vy, z toho prostého důvodu, že jsou to jejich přátelé a vy ne.

Control the Vision, but Never the Message

People’s friends are better marketers toward those people than you, for the simple reason that they are those people’s friends, and you are not.

V předchozí kapitole jsme mluvili hlavně o formálních strukturách hejna. Mluvili jsme o udržování maximální velikosti pracovních skupin na sedmi členech a rozdělování neformálních skupin blížících se k velikosti 150 lidí na dvě menší skupiny. Takové rady určitě překvapily některé lidi, kteří věřili a možná i trvali na tom, že hejno musí být bez vůdců a zcela živelné.

In the last chapter, we talked a lot about formal structures of the swarm. We talked about keeping the working groups to seven people in size, and about splitting the informal groups that approach 150 people in size into two groups. This kind of advice will have come as a surprise to some, who would believe and maybe even insist that a swarm must be leaderless and fully organic.

Nevěřím na organizace bez vůdců. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, že ke změnám dochází, když se lidé mohou navzájem inspirovat k velkolepým činům. To je vedení. To je dokonce přímo definice vedení.

I do not believe in leaderless organizations. We can observe around us that change happens whenever people are allowed to inspire each other to greatness. This is leadership. This is even leadership by its very definition.

Oproti tomu pokud máte obrovské shromáždění lidí, kteří se musejí shodnout na každém kroku, než začnou cokoliv dělat, včetně postupu k dosažení samotné shody, pak sotva něčeho dosáhnete.

In contrast, if you have a large assembly of people who are forced to agree on every movement before doing anything, including the mechanism for what constitutes such agreement, then you rarely achieve anything at all.

Proto při budování hejna musíte zajistit, aby kdokoliv měl v hejnu volnost jednat jen na základě vlastního přesvědčení, že něco přispěje k dosažení cílů hejna — ale nikdo si nesmí přisvojit právo omezovat ostatní, ať už na vlastní pěst nebo prostřednictvím početní převahy.

Therefore, as you build a swarm, it is imperative that everybody is empowered to act in the swarm just on the basis of what he or she believes will further its goals — but no one is allowed to empower himself or herself to restrict others, neither on his or her own nor through superior numbers.

Tato myšlenka — že si lidé sami smějí přisvojit pravomoc mluvit a jednat jménem hejna, jsou k tomu pobízeni a očekává se to od nich, ale v žádném případě si nesmějí přisvojit moc omezovat právo ostatních dělat totéž — je pro spoustu lidí těžko pochopitelná. Byli jsme tak důsledně vychováni nerozlišovat moc nad svým vlastním jednáním a nad jednáním ostatních, že je tento zásadní rozdíl třeba aktivně vysvětlovat: možnost přisvojit si pravomoc něco udělat je něco jiného než možnost zabránit ostatním udělat totéž. V hejnu lidé smějí to první, ale nesmějí to druhé. Tento mechanizmus znovu podrobněji prozkoumáme v kapitole 6, až budeme probírat, jak při formování obecných motivací a vnitřní kultury hejna vytvořit pocit sounáležitosti a odbourat strach.

This concept — that people are allowed, encouraged, and expected to assume speaking and acting power for themselves in the swarm’s name, but never the kind of power that limits others’ right to do the same thing — is a hard thing to grasp for many. We have been so consistently conditioned to regard power as power, regardless whether it is over our own actions or over those of others, that this crucial distinction must be actively explained: there is a difference between the ability to empower yourself to perform an action and the ability to restrict others from performing that action. In the swarm, people have the former ability, but not the latter. We will return to explore this mechanism in more detail in chapter 6, as we discuss how to create a sense of inclusion and lack of fear as we shape the general motivations and internal culture of the swarm.

V důsledku takto rozsáhlého mandátu, pokud si někdo myslí, že by hejno mělo v zájmu dosažení svých cílů podniknout nějaký krok, může s tím prostě začít. Pokud budou ostatní souhlasit, že daný směr je prospěšný, sami se k té činnosti přidají.

As a result of this far-reaching mandate, somebody who believes the swarm should take a certain action to further its goals need only start doing it. If others agree that the action is beneficial, then they will join in on that course of action.

Jsou dva klíčové důvody, proč by hejno nemělo být bez vůdce. Určitě jste si všimli, že neustále mluvím o „jeho cílech.“ Ty pocházejí od vás, zakladatele hejna. Když hejnu dovolíte začít diskutovat o smyslu vlastní existence, okamžitě ztratí schopnost přitahovat nové lidi — kteří jsou přece k hejnu přitahováni kvůli dosažení určitého cíle, a ne z nějakého všeobecného smyslu pro společenskou soudržnost. Pokud je cíl mlhavý nebo se o něm dokonce diskutuje, hejno nebude přitahovat lidi — protože lidé nebudou hejno vnímat jako důvěryhodný a efektivní nástroj ke splnění svého cíle. Přece když se o cíli diskutuje, tak je neurčitý a nejasný, takže o jakém cíli že to vlastně mluvíme?

The key reasons the swarm should not be leaderless are two. You will notice that I refer to “its goals.” Those come from you, the swarm’s founder. If the swarm were allowed to start discussing its purpose in life, then it would immediately lose its power to attract new people — who, after all, feel attracted to the swarm in order to accomplish a specific goal, and not out of some general kind of sense of social cohesion. If the goal is vague or even under discussion, the swarm will not attract people — because they wouldn’t see the swarm as a credible or effective vehicle for realizing their goal. After all, the goal of the swarm is uncertain and unclear if it is under discussion, so what goal would we be talking about in the first place?

Druhým důvodem, proč by hejno nemělo být bez vůdců, jsou přímo tyto mechanizmy, kultura hejna zaručující svobodu jednat. Tyto hodnoty budou klíčové pro úspěch hejna a zakotvit je musíte vy jako jeho zakladatel. Pokud hejno začne diskutovat o vlastních metodách řešení sporů, čímž se dostane do stavu, kdy už se lidé ani nemají jak shodnout, jestli už se na něčem shodli, pak se veškerý aktivismus nezbytný pro splnění hlavního cíle úplně zastaví.

The second reason the swarm should not be leaderless is these very mechanisms, the swarm’s culture of allowing people to act. These values will be key to the swarm’s success, and those values are set and established by you as its founder. If the swarm starts discussing its methods of conflict resolution, putting the swarm in a state where there is no longer any means to even agree whether people have arrived at an agreement, then the necessary activism for the end goal will screech to a halt.

Proto si myslím, že hejna bez vůdců ve finále nejsou schopná přinést světu nějakou viditelnou změnu. Kostra, kultura a cíle hejna musejí vzejít od zakladatele. Ve firemním prostředí bychom tomu říkali „poslání a hodnoty.“

Therefore, I believe that leaderless swarms are not capable of delivering a tangible change in the world at the end of the day. The scaffolding, the culture, and the goals of the swarm need to emanate from a founder. In a corporate setting, we would call this “mission and values.”

K tomu je třeba dodat, že zároveň věřím v konkurenci mezi mnoha prolínajícími se hejny, aby se aktivisté mohli snadno přesouvat mezi organizacemi, sítěmi a hejny, které nejlépe vystihují jejich představu změny světa. Jedno hejno nebrání dalším hejnům bojovat za stejný cíl, byť třeba s trochu jinou sadou parametrů od jiného zakladatele. Pro samotný hlavní cíl je to jedině dobře.

That said, I also believe in competition between many overlapping swarms, so that activists can float in and out of organizations, networks, and swarms that best match the change they want to see in the world. One swarm fighting for a goal does not preclude more swarms doing the same, but perhaps with a slightly different set of parameters from a different founder. This is fundamentally good for the end cause.

Takže shrnutím tohoto malého introspektivního zamyšlení na začátku kapitoly je, že vize hlavního cíle hejna pochází a musí pocházet od vás — zakladatele hejna. Jenže to neznamená, jak brzy uvidíme, že byste mohli ovládat sdělení předávané každičkému člověku, ani že byste se o to vůbec měli snažit. Naopak byste měli podporovat přesný opak.

So the sum of this little introspective reflection at the start of the chapter is that the vision of the swarm’s end goal comes, and must come, from you — its founder. However, as we shall see, this doesn’t mean that you can control the message being told to every single being, or that you should even try to do so. Rather, you should encourage the opposite.

Připravte vizi a nechte mluvit hejno

Podle tradičního marketingu musí být poselství neměnné, aby proniklo. Podle mých zkušeností to v porovnání s technikami hejna není příliš účinné.

YOU DO THE VISION,THE SWARM DOES THE TALKING

Traditional marketing says that a message needs to stay constant to penetrate. My experience says that’s not very effective when compared to swarm techniques.

Stereotypní vzorce chování na nákupech nebo dokonce i u voleb klidně můžete ovlivnit pomocí prostoduchých hesel univerzálního střihu. Jenže pokud chcete nadšené aktivisty, lidi, kteří pro dosažení změny nelitují jakékoliv námahy, pak hrajete úplně jinou ligu.

It may certainly be true that you can influence routine buying patterns or even routine voting patterns with simpleton messages of the one-size-fits-all type. But if you want energized activists, people who walk an extra mile to make a difference, then it’s a different ballgame entirely.

Když hledáte aktivisty, tak vás nezajímají stereotypní vzorce. Hledáte lidi překypující nadšením, kteří si připadají jako vládci světa a přímo se třesou na to, aby mohli změnu přinést vlastníma rukama.

You don’t want a routine pattern when you’re looking for activists. You want people who are passionate, who feel like kings or queens of the world, and who can’t wait to make a difference with their bare hands.

Zkuste takové lidi přilákat nějakým centrálně vyprojektovaným reklamním klipem. To se vám nepovede. I kdybyste za tu reklamu utratili sebevíc milionů, tak to nepůjde. (Nehledě na to, že hejna vznikají především v prostředích s nedostatkem peněz.)

Try to do that with centrally designed TV ads. You can’t. No matter how many millions you spend on an ad, it cannot be done. (This disregards the fact that swarms form in cash-strapped environments in the first place.)

„Člověk se nenechá zabít za půl pence na den nebo pro malicherné vyznamenání. Abyste ho uchvátili, musíte promluvit k jeho duši.“ — Napoleon Bonaparte

Naše mluva je společenským znakem. Záleží na volbě slov i na drobných detailech ve výslovnosti a rytmu. Naše mluva je znakem příslušnosti ke skupině, a především také znakem nepříslušnosti.

“A man does not have himself killed for a half-pence a day or for a petty distinction. You must speak to the soul in order to electrify him.” — Napoleon Bonaparte

Our language is a social marker. Our choice of words matters, as do minute details in their pronunciation and timing. Our language is a marker of group inclusion, and, more importantly, of group exclusion.

Když za vámi někdo přijde a řekne vám faktické tvrzení jazykem, ve kterém poznáte jazyk skupiny, kterou nesnášíte, s největší pravděpodobností to sdělení odmítnete jako nepravdivé bez ohledu na to, jestli by se po racionální analýze ukázalo jako pravdivé nebo ne. Naopak když vám faktické tvrzení řekne někdo, kdo se obléká, mluví a chová v souladu s vašimi společenskými normami, pak to tvrzení pravděpodobně přijmete jako věrohodné a možná jeho pravdivost přezkoumáte později.

If somebody comes up to you and tells you a factual statement in a language that you identify as that of a group you dislike, you are very likely to discard that message as false, no matter whether it’s true or not when analyzed rationally. In the same vein, if somebody that dresses, speaks, and acts in a manner consistent with your social standards tells you a factual statement, then you are likely to accept it as plausible and maybe examine it on its own merits later.

Návod je až směšně jednoduchý: sdělte svoji vizi všem a nechte ty tisíce aktivistů přeložit ji do slov, která se hodí do jejich specifického společenského prostředí. Nevymýšlejte žádný univerzální slogan, který se všichni budou muset naučit. Ten univerzální slogan nebude sedět nikomu.

The recipe is ridiculously straightforward: communicate your vision to everybody, and let the thousands of activists translate your vision into words that fit their specific social context. Don’t make a one-size-fits-all message that everybody has to learn. It will be one-size-fits-none.

Ve zpětném pohledu se to zdá samozřejmé. Využívalo se toho v některých marketingových kampaních starých produktů, například plastových krabiček značky Tupperware, ale zatím to nikdo nezkusil použít v rozsahu a čase Internetu. Některé politické kampaně se snaží svá hesla přizpůsobit různým demografickým skupinám, ale místo skutečného zastoupení v daném prostředí musejí spoléhat na obecné demografické odhady.

This sounds obvious in hindsight. It has been used in some legacy product marketing, like that of Tupperware’s plastic containers, but never on an Internet scale and time. Some political campaigns try to tailor their messages to demographics, but have to abide by general demographic guesses rather than actual social presence.

Dám vám konkrétní příklad. Když mluvím o příležitostech spojených se zastaralostí kopírovacího průmyslu, dokážu je podat hodně rozličným stylem. Kdybych o nich měl mluvit před zástupem liberálních podnikatelů, řekl bych něco takového:

Let me give a tangible example. When I speak about the opportunities associated with the obsolescence of the copyright industry, I can do so in many different languages. If I were to speak about this before a liberal entrepreneur crowd, I would say something like this:

„Vznikla tu obrovská příležitost v podobě vyřazení jednoho článku z řetězce hodnot. Prostředníci kopírovacího průmyslu už do koncových produktů a služeb nepřidávají žádnou hodnotu, a tak na fungujícím trhu sami od sebe vymřou. Jenže je tu problém, protože jejich zákonný monopol tomu brání. Proto musíme tomuto zkrácení řetězce pomoci, protože odstranění jejich režie umožní růst celkového trhu, přinese nové příležitosti pro umělce-podnikatele a umožní nahrazení zastaralých pracovních míst novými.“

“There is tremendous opportunity in the cutting of this link from the value chain. The copyright industry intermediaries no longer add value to the end product or service, and so, in a functioning market, they are going to die by themselves. There is a problem here, as their statutory monopoly prevents that. Therefore, we must assist in this cutoff, as removal of their overhead allows for growth of the overall market, future opportunities for the artist entrepreneurs, and for new jobs that take the place of the obsolete ones.”

Naopak kdybych přednášel temně rudým komunistickým skupinám, které oslavují Frakci Rudé armády jako hrdiny, zvolil bych jiný styl vyjadřování:

However, speaking to dark-red communist groups that celebrate the Red Army Faction as heroes, I would choose a different language:

„Podle mě je fantastické, že kulturní dělníci konečně převzali kontrolu nad svými výrobními prostředky a že konečně máme možnost svrhnout překupnické kapitalistické parazity, kteří na jejich tvrdé práci desítky let profitovali. Měli bychom pomoci našim bratrům a sestrám tuto změnu uskutečnit a vytvořit z ukořistěných zisků překupníků nová pracovní místa pro naši kulturu.“

“I think it is glorious that the cultural workers have finally assumed control over their means of production, and that we finally have the ability to throw off the middlemen parasite capitalists who have been profiting for decades off of the workers’ hard labor. We should help our brothers and sisters to make this transition happen, and help them turn the captured middlemen profits into new jobs for our culture.”

Z faktického hlediska jsou oba výroky zcela identické. Říkám v nich naprosto totéž. Jenže ani jedna formulace by nefungovala pro opačnou skupinu; vyrazili by vás ze dveří a veškerý zájem o vaše hejno by byl nadobro ztracen.

Factually, these two statements are completely identical. I am saying the exact same thing. But one wording would not work for the other group; you would get thrown out of the room, and any curiosity about your swarm would be discarded for good.

Pravda, tato dvě prostředí jsou extrémní protiklady, abych znázornil podstatu. Ale i nepatrný náznak nečlenství může způsobit, že vaše myšlenka a vize bude v diskuzi zavržena.

Granted, these two settings are extreme contrasts to make a point. But even a subtle sign of not belonging can be enough to get your idea and vision discarded in a conversation.

Proto potřebujete aktivisty — tisíce — aby vaši vizi přenesli do tolika různých společenských prostředí, kolik máte aktivistů. Jen tak budete moci svou vizí uchvátit jejich přátele, až ta vize bude obalena jazykem jejich vlastního společenského prostředí.

This is why you need the activists — thousands of them — to translate your vision into as many different social contexts as you have activists. Only then will you be able to electrify their friends with your vision, as that vision is clad in the language of their respective social contexts.

Nemyslete si, že to pro každé prostředí zvládnete sami. Nemůžete ovládnout všechny nuance jazyka a společenských norem. To nedokáže nikdo. Já sice umím zhruba přizpůsobit jazyk díky dlouholetému tréninku v různých prostředích, ale nemohu snadno změnit svůj vzhled. Když někam přijdu dělat prezentaci v obleku a kravatě a najdu tam ležérní hipíky, tak jsem skončil. Ať potom řeknu cokoliv, jejich dojem už to nezmění.

Don’t think you can do this yourself for every setting. You can’t master every nuance of language and social code. Nobody can. I may be able to switch languages rudimentarily from years of training in different settings, but I can’t easily change appearance. If I arrive in a suit at a location where I am to give a presentation, and the people there turn out to be laid-back hippie types, then that’s it. No word I say after that can change their perception of me.

Dále je důležité a nezbytné, aby vašim aktivistům bylo doporučováno nejen vaši vizi překládat, ale také ji rozvíjet a uplatňovat na konkrétní scénáře. V politickém hejnu to například znamená, že aktivisté potřebují umět za pochodu převádět obecné principy do konkrétního programu a vyjadřovat ho v jazyce vhodném pro dané prostředí — vždy bez žádosti o povolení. Můžete tu uplatnit dříve zmíněné pravidlo tří aktivistů, nebo můžete rovnou všechny zmocnit samostatně jen tak. Když to začne fungovat bez jakéhokoliv centrálního plánování a kontroly, hejno začne doopravdy létat.

It is also important, and imperative, that your activists not only are encouraged to translate your vision, but also to interpret and apply it to specific scenarios. In a political swarm, for example, that means they need to be able to translate general principles into specific policy on the fly, and express it in appropriate language for the context — always without asking permission. The previously mentioned three-activist rule can apply here, or you can empower everybody individually straight off the bat. When this starts to happen without any central planning and control, the swarm starts to really fly.

Samozřejmě se v hejnu objeví lidé, kteří budou mít námitky proti tomu, jak vizi a obecné principy interpretují ostatní. To nás přivádí zpět k rozdílu mezi sebezmocněním aktivistů k práci a mocí plést se do práce ostatním. Nabízí se zlaté pravidlo sítě: „Když se vám něco nelíbí, přispějte něčím, co se vám líbí.“

There will be people in the swarm who object to others’ interpretations of the vision and general principles, of course. This brings us back to the distinction between empowerment of the activist self versus the power to crack down on the work of others. The golden rule of the net springs to life: “If you see something you don’t like, contribute with something you do like.”

Toto pravidlo je naprosto zásadní a vymáhat ho musíte vy.

This rule is absolutely paramount, and it is you who must enforce it.

Vymáhejte zásadu „Když se vám něco nelíbí, přispějte něčím, co se vám líbí.“

Jednou z nejhorších věcí, které se mohou hejnu stát, je vznik kultury kibiců, kde jsou iniciativní a riskující jedinci trestáni — a vaší zodpovědností je zajistit, aby podnikaví lidé byli odměňování, dokonce i když si myslíte, že neudělali úplně správnou věc. Zvláště je nezbytné, aby se členové hejna nebáli vzteku cizích lidí na hejno a netrestali kvůli tomu riskující kolegy. Přece když na vás lidé začínají být naštvaní, tak to znamená, že začínáte dosahovat změny, že se ve svém poslání blížíte k úspěchu. Je to součástí plánu a nikdo by se toho neměl bát.

Enforce the principle of “If you see something you don’t like, contribute with something you do like.”

One of the worst things that can happen to the swarm is the emergence of a backseat driver culture, where those who take initiatives and risks are punished for it — and it is your responsibility to make sure that people who do things are rewarded, even when you think they weren’t exactly on the money. It is especially crucial that peers in the swarm don’t fear other people being angry with the swarm, and punish the risk-taker as a result. After all, people getting angry with you is a symptom that you’re starting to cause change, that you’re starting to succeed in your mission. This is expected and should not be feared.

Tohle je tak důležité — pro hejno otázka života a smrti — že je to třeba ještě jednou zopakovat:

This is so important — the swarm lives or dies with this — that it deserves repetition:

Když lidi z hejna začne kritizovat veřejnost a vlivní lidé, je to signál, že jste na správné cestě. Nemusíte se toho bát, naopak je to důvod k oslavě a všichni členové hejna to potřebují vědět. Riskování je třeba odměňovat a vy musíte zajistit, aby ostatní členové odměňovali své kolegy za riskování, i když ten risk skončí průšvihem (nebo jen nepřinese očekávaný výsledek). Pokud se lidem něco nelíbí, musí platit pravidlo, že mají přispět něčím, co se jim líbí.

When people in the swarm get criticized by the public and by influential people, that is a sign you’re on the right track. This is not something to fear, this is something to celebrate, and everybody in the swarm must know this. People must be rewarded by their peers for taking risks, and you must make sure that other people in the swarm reward other people for taking risks, even when things go bad (or just don’t produce the expected results). If people see something they don’t like, the rule must be that their response is to contribute themselves with something they do like.

Oproti tomu pokud se lidé ve strachu z veřejné kritiky začnou navzájem tvrdě napadat kvůli každé iniciativě, vznikne kultura kibiců trestající aktivisty za riskování a dělání věcí, ve které věří. Když nastoupí kultura kibiců, přestanou vznikat iniciativy a riskantní akce, protože aktivisté budou otřesení z neustálé kritiky od kolegů, která se spustí při každém pokusu něco udělat. Pokud se tento stereotyp rozšíří, hejno vyhyne.

In contrast, if, out of fear for being criticized by the public, people start cracking down on one another when they take initiatives, a backseat driver culture will emerge that punishes the activists who take risks and do things they believe in. If a backseat driver culture emerges, risk taking and initiatives don’t happen, because activists become shell-shocked from constant peer criticism whenever they try something. If this pattern develops, the swarm dies.

Pokaždé, když někdo udělá něco, co podle vás míří správným směrem, a jeho iniciativu zkritizuje někdo vlivný mimo hejno, měli byste oslavovat. „Dobrá práce,“ musíte prohlásit všem na očích. „Tihle vlivní lidé říkají, že jsme pitomci. Takže se vám dílo daří.“ Veďte příkladem a učte ostatní v takové situaci oslavovat.

You need to celebrate every time somebody does something you feel goes in the right direction and that initiative is criticized by somebody influential outside the swarm. “Well done,” you need to say visibly. “These influential people say we’re morons. You’re doing something right.” Lead by example and teach others to celebrate when this happens.

Více to probereme v kapitole 9: pokud vůbec nikoho mimo hejno neštvete, nejspíše děláte věci špatně, a než se lidé mimo hejno naštvou, vždycky nejprve začnou aktivisty z hejna ohrožující jejich vliv zesměšňovat. Když někdo prohlásí, že jste všichni pitomci a šašci, je to signál, že jste na správné cestě. Když se na vás naštvou, je to ještě lepší.

We’ll talk more about that in chapter 9: if you’re not making anybody outside the swarm angry at all, you’re probably doing things the wrong way, and before people outside the swarm get angry, they will always try ridiculing those activists in the swarm who threaten their influence. If somebody says you’re all morons and clowns, that’s a sign you’re on the right track. If they get angry with you, that’s even better.

To neznamená, že byste neměli naslouchat připomínkám a učit se z nich. Ale v žádném případě byste se jich nikdy neměli bát. To je nejdůležitější.

This doesn’t mean you can’t listen to feedback and learn from it. But it should never, ever, be feared. This is paramount.

Pomáhejte hejnu poselství remixovat

V předchozí kapitole jsme probírali vertikální komunikaci v hejnu. Horizontální komunikace je pro úspěch hejna ještě mnohem důležitější.

HELP THE SWARM REMIX THE MESSAGE

The previous chapter discussed the vertical communication in the swarm. The horizontal communication is even more important to the swarm’s success.

Aktivisté musejí mít možnost inspirovat se a učit se od sebe navzájem, aniž byste mezi nimi stáli jako překážka. Oni musejí mít kontrolu nad poselstvím, které odvodili z vaší vize.

Activists must have the ability to inspire and learn from one another without you as a bottleneck in between them. They need to be in control of the message, as translated from your vision.

Hejnu musíte poskytnout nějaký pracovní prostor, kde mezi sebou budou moci aktivisté sdílet pracovní soubory: plakáty, letáky, šablony blogů, chytlavá hesla, motivy kampaně, cokoliv souvisejícího s šířením vašich myšlenek a vize. Dále musejí mít možnost tyto pracovní soubory komentovat a diskutovat o nich mezi sebou.

What you need to provide for the swarm is some kind of work area where the activists can share work files with one another: posters, flyers, blog layouts, catchy slogans, campaign themes, anything related to spreading your ideas and vision. Also, they must have the ability to comment on and discuss these work files between them.

Když mu ho poskytnete, budete žasnout nad nezměrnou genialitou, kterou mnozí projeví při převádění vaší vize do slov a obrazů. Samozřejmě ne všechny plakáty a letáky budou úžasné, ale ty nejlepší se budou využívat na mnohem více místech a v mnohem více situacích, než pro které byly původně vytvořeny. To vše bez vašeho zásahu.

When you do, you will be amazed at the sheer brilliance many will show in translating your vision into words and images. Not all the posters and flyers will be great, of course, but those that are will be used in a lot more places and situations than the one they were originally made for. All without you interfering.

A co víc, hejno bude své plakáty a letáky remixovat samo od sebe — bude je neustále vylepšovat. Některé pokusy nedopadnou nic moc. Ty, které hejno uzná jako skvělé, postoupí do dalšího kola, budou využity v nových situacích, a pak budou opět zremixovány.

What’s more, the swarm will remix its own posters and flyers all by itself — it will keep evolving them into something better. Some attempts will fall flat on their face. Those that the swarm recognizes as great will live on and be used in new situations, and be remixed yet again.

Schopnost hejna pracovat takto horizontálně napříč všemi hranicemi a ve všech měřítkách je pro úspěch zásadní. Mimochodem, když už mluvíme o letácích a plakátech, dostáváme se tím k další důležité části:

The ability for the swarm to work horizontally like this, across all boundaries and all scales, is crucial for success. Speaking of flyers and posters, by the way, we arrive at the next vital part:

Vyjděte do ulic

Vraťme se ještě ke společenským procesům přijímání nových myšlenek, ve skutečnosti totiž nestačí, že lidé slyší poselství hejna od svých přátel, konkrétně od přátel a známých z Internetu.

TAKE TO THE STREETS

Going back to the social mechanisms of accepting ideas, it is not really enough that people hear the swarm’s message from their friends, in particular their friends and acquaintances online.

Opět se vracíme k důležitosti skupinové příslušnosti a nepříslušnosti a jak je zásadní, aby lidé potkávali někoho, s kým se mohou ztotožnit, kdo tyto myšlenky otevřeně propaguje. Skupinová psychologie tu je nade vše. Když lidé někoho takového potkají, myšlenky se mohou přenést na nového jedince.

We come back to the importance of inclusion and exclusion, and how vital it is for people to meet somebody they can identify with who carries the ideas visibly. Group psychology is everything here. When this happens, the ideas can carry over to the new individual.

Klíčové pojmy jsou tu dva: „potkat“ a „ztotožnit se.“ Lidé musejí hejno potkávat na ulicích cestou do práce nebo do školy a nahodile v každodenním životě. Musejí si uvědomit, že tohle snažení probíhá online i offline a dokonce i mimo okruh jejich přátel.

The keys here are two: “meet” and “identify with.” People need to see the swarm in the streets on their way to work or school, and in random places in their daily life. They need to understand that this is something that takes place online and offline, in other places than just in their circle of friends.

Není to tak neproveditelné, jak se může zdát.

This is not as impossible as it may sound.

Podívejme se, jak konkurenční politická strana vnímala události vedoucí k úspěchu švédské Pirátské strany v evropských volbách v roce 2009:

Let’s take a look at how a competing political party experienced the events leading up to the success of the Swedish Pirate Party in the European elections of 2009:

„Naši předvolební brigádníci všichni popisují stejný obrázek: Pirátská strana byla prakticky na všech náměstích po celé zemi, mluvila s kolemjdoucími, rozdávala letáky a předváděla své zářivé barvy.“ — povolební analýza Sociální demokracie z roku 2009

“Our election workers all paint the same image: the Pirate Party was on practically every square in the entire country, talking to passersby, handing out flyers, and flying their bright colors.” — election analysis from the Social Democrats, 2009

Protože znám opravdový rozsah naší činnosti před evropskými volbami, o které mluví výše uvedená citace, tak vím, že „prakticky na všech náměstích“ znamená těžké přehánění skutečných událostí. Jenže ta výše uvedená citace vyjadřuje subjektivní dojem ze skutečnosti od konkurenční politické strany, která měla spousty zdrojů a lidi všude. Proto není daleko od pravdy, že to představuje skutečný dojem veřejnosti.

Now, knowing the actual level of activity in the European election campaign that the above quote refers to, I know that “on practically every square” is a stark exaggeration of the actual events that took place. However, the above quote is the subjective impression of reality from a competing political party who had tons of resources and people everywhere. Therefore, it is not far-fetched to say that this represents the actual public impression.

Měli byste tedy vědět, že podobný dojem se rozhodně dá vyvolat i bez zdrojů, peněz a slávy — čistě pomocí metodiky hejna.

Thus, you should know that it is perfectly possible to give the above impression without any resources, money, or fame — just using swarm techniques.

Ke stylům vedení, které pomohou vyvolat takový dojem, se vrátíme v následující kapitole. Prozatím stačí poznamenat, že jsou čtyři tradiční způsoby, jak vyjít do ulic — rozdávání letáků, vylepování plakátů, stavění stánků apod. na náměstích a pořádání manifestací.

We’ll return to leadership styles that help accomplish this in the next chapter. For now, it’s enough to note that there are four classical ways to take to the streets — handing out flyers, putting up posters, having tables or similar in squares, and staging rallies.

Každá z těchto možností potřebuje své vlastní postupy a zkušenosti. Projdeme si je jednu po druhé.

Each of these carries its own techniques and experiences. Let’s look at them one by one.

Většina lidí rozdávajících letáky k tomu má jen minimální nebo žádnou průpravu. Často můžete potkat lidi vyslané rozdávat letáky všelijakých hnutí, kteří ale vypadají bezradně, postávají sami někde na rohu ulice, krčí se ve stínu a mávají kusem papíru na kolemjdoucí, kteří ale o jejich přítomnost nejeví sebemenší zájem. Tohle je plýtvání časem, penězi a mozkovou kapacitou. Během šesti let jsme se naučili pár jednoduchých technik, díky kterým rozdávání letáků funguje v praxi efektivně. Vaší povinností je nejprve tyto techniky učit ostatní sami, a pak je učit, aby to učili další. (Samozřejmě tyto zkušenosti nemusíte dodržovat do poslední čárky. Kopírujte a remixujte podle vlastní chuti a potřeb.) Na předvedení této techniky stačí pět minut před začátkem každého rozdávání letáků a měla by se pokaždé předvádět.

Most people who hand out flyers have little or no training in doing so. You’ll all too often see people tasked with handing out flyers for various causes, but who look just lost, standing on their own in a corner of the street, huddling in the shadows, holding out a piece of paper to passersby who have no interest in their existence whatsoever. This is a waste of money, brains, and time. Over six years, we have learned a couple of simple techniques that make flyer handouts work in practice. It is your duty to teach this initially, and teach others to teach it in turn. (Of course, you need not follow this experience to the letter. Copy and remix to your needs and desires.) This technique takes about five minutes to demonstrate ahead of every flyer handout activity, and should be demonstrated ahead of every flyer handout.

Začněme návrhem letáku. Musí vypadat profesionálně, ale nemusí být perfektní ani nacpaný informacemi: při rozdávání letáků je klíčové, aby lidé viděli symbol a barvy hejna a snadno stravitelné poselství spolu s odkazem, kde mohou získat další informace.

Let’s start with the flyer design. It needs to look professional, but need not be perfect nor packed with information: the key thing when handing out flyers is that people see the swarm’s symbol and colors and an easily absorbable message, with a link where they can get more information.

Obdobně by lidé rozdávající letáky měli mít na sobě čisté slušné oblečení se symbolem a barvami hejna. Polotrika jsou vhodnější než trička. Ze zřejmých důvodů je v chladnějších oblastech lepší rozdávat letáky na jaře a v létě než v zimě.

In the same vein, the people handing out flyers should be wearing clean and nice-looking clothes with the swarm’s symbol and colors. Polo shirts are better than T-shirts here. For the same reason, in cold climates, handing out flyers in summer and spring is much preferable to doing so in winter.

Ideálně by rozdávání v pracovní den mělo trvat zhruba devadesát minut kolem oběda nebo v sobotu a v neděli několik hodin během nákupního odpoledne, účastnit by se mělo asi deset lidí.

Ideally, a handout lasts about ninety minutes over a weekday lunch, or over a couple of hours shopping midday on Saturday or Sunday, and has about ten people participating.

Rozdavači letáků by měli pomalu chodit ve dvojicích vedle sebe, zhruba tři až pět metrů od sebe, tam a zpátky po přidělené části ulice nebo prostranství. Tři až pět metrů je dost blízko, aby před okolními lidmi vypadali organizovaně, ale ne tak blízko, aby se jednotlivci na ulici cítili ohrožení přesilou dva na jednoho. Nikdo nebude letáky rozdávat sám, v žádném případě: vypadal by totiž jako pošuk typu „přichází konec světa, konec světa, konec světa, vezměte si prosím někdo leták a přečtěte si o konci světa,“ před kterým lidé raději přejdou na opačnou stranu ulice, aby se mu vyhnuli.

The people handing out flyers walk slowly in patrols of two, side by side, some three to five meters (ten to twenty feet) apart, up and down a designated part of a street or mall. Three to five meters is close enough to look organized to people they meet, but not close enough to cause individuals on the street to feel threatened in a two-against-one situation. Nobody hands out flyers alone, ever: this will look like an “end of the world, end of the world, end of the world, somebody please take my flyer and read about the end of the world” crazy who people will want to just cross the street to avoid.

Každý rozdavač by měl říkat tři fráze v určeném pořadí, když při pomalé chůzi ulicí nebo prostranstvím někoho potká: „Dobrý den“ pro navázání očního kontaktu; „Prosím, pane/madam“ s úsměvem, zatímco tomu člověku nabídne brožurku nebo leták obrácený tak, aby si ho mohl v rychlosti přečíst, než se rozhodne, jestli si ho vzít; a nakonec „děkuji,“ ať už si ho vezme nebo ne. Je to snadné, účinné a funguje to ve všech částech Švédska.

The individual hander-out uses three phrases in a specific order when he or she meets people walking slowly down the street or mall: “Hello” to get eye contact; “Here you are, sir/ma’am” with a smile as he or she hands over a folder or flyer faced so the person may read it at a glance before deciding whether to take it or not; and then “thank you” whether they take it or not. This is simple, effective, and works in all parts of Sweden.

(Reakce se mohou různit. V poklidnějších severních částech země, například Laponsku, se lidé mohou trochu urazit, že jste k nim alespoň nezašli na kávu, když už jste je oslovili. V rušnějším hlavním městě Stockholmu zase lidé mohou považovat za drzost, že jste je vůbec oslovili. Ale ta technika funguje.)

(Perceptions vary somewhat. In the slower-paced northern parts of the country, like Lapland, people may think you’re a bit impolite for not at least staying for coffee after having addressed them. In the higher-paced capital of Stockholm, people may think you’re a bit impolite for addressing them at all. But the technique works.)

Pokud si leták nevezmou, rozdavač ho vrátí dospod štosu a dalšímu člověku nabídne jiný. Nikdo si nevezme leták, který před ním někdo další právě odmítl.

If they don’t accept the flyer, the hander-out puts it at the bottom of the stack and offers a fresh flyer to the next person. Nobody will accept a flyer that he or she saw being rejected by the person right in front of him or her.

Rozdavači by ideálně měli mít u sebe dva druhy věcí na rozdávání: štos letáků, které představují hlavní atrakci dne, a brožurku s dalšími informacemi o hejnu pro lidi, kteří se zeptají na více informací. Někteří se zeptají.

Ideally, the handers-out carry two stacks of items to hand out: one flyer, which is the main event of the day, and one folder with more information about the swarm to give to people who ask for more information. Some will.

Jeden člověk musí zůstat u zásoby letáků a dalšího vybavení, aby si rozdavači mohli pravidelně chodit doplňovat zásoby. Další člověk musí organizovat celou akci a nést formální zodpovědnost pro případ problémů, aby rozdavači měli na koho směrovat případné stížnosti. Tento člověk navíc bude jednotlivým dvojicím přidělovat rajóny tak, aby většina lidí procházejících v okolí během dne potkala aspoň dvě dvojice: když někdo potká dvě různé skupinky rozdávající stejné letáky, zanechá to v něm dojem dobře organizované akce.

One person needs to stay with the stockpile of flyers and other equipment so that handers-out can refill their stacks periodically. Another person needs to organize the event and be formally responsible in case there’s trouble, someone whom the handers-out can point at to deal with any complaints. This person also designates the locations of the patrols of two people each in a pattern which causes most people who are out that day to pass at least two patrols: somebody who sees the same flyers being handed out by two different groups of people will get a positive impression of a well-organized activity.

Když si lidé berou letáky, celkem často začnou rozdávajícím aktivistům klást otázky. Pro takový případ je třeba zajistit, aby se tito aktivisté nebáli odpovídat na nejběžnější otázky o hejnu. Navíc se v této situaci hodí mít tu brožurku s dalšími informacemi jako doplněk letáku.

It is quite common for people accepting flyers to start asking questions to the activists handing them out. In this case, make sure that the activists are comfortable responding to the most common questions about the swarm. Having that folder with more information as a backup for the flyer helps in this scenario, too.

Co se týče plánování počtu výtisků, obecně platí, že při rozdávání ve skupině tímto způsobem rozdáte za hodinu něco málo přes tisíc letáků.

As for planning of print runs, a general guideline is that just over a thousand flyers per hour are handed out when working in a group like this.

A na závěr, naprosto jistě narazíte na lidi, kteří leták zmuchlají nebo roztrhají na kusy a s opovržením ho odhodí na ulici. Zajistěte, aby všichni účastníci akce toto smetí sbírali a vyhazovali do příslušných odpadkových košů — jinak budou lidé nacházet barvy a symbol hejna jako odpadky na ulici a odnesou si z toho negativní asociace.

Finally, some people will inevitably crumple up the flyer or tear it to pieces and throw it with contempt in the street. Make sure that everybody in the activity picks up such litter and throws it in proper trash cans — otherwise, people will register the swarm’s colors and symbol as trash in the street, and associate negatively from there.

Výlep plakátů je o něco méně složitý, ale je třeba brát ohledy na člověka, který pak bude plakáty odstraňovat. Například nikdy nelepte plakáty vteřinovým lepidlem na fasádu, pokud vaše hejno nemá být spojováno s vandalismem.

Putting up posters is somewhat less elaborate, but needs to be done with respect for the person who will be tearing down the posters. Never superglue posters to façades unless your swarm needs to be associated with vandalism, for instance.

Obecně by podle našich zkušeností měly plakáty vylepovat skupinky po třech aktivistech. První aktivista přidrží plakát na zdi, druhý ho připevní malířskou páskou a třetí bude vysvětlovat smysl plakátu a hejna kolemjdoucím, kteří se určitě ze zvědavosti zastaví.

In general, our experience says that posters should be put up by patrols of three activists. The first activist holds the poster to the wall, the second affixes it there using masking tape, and the third explains what the poster and the swarm is about to the passersby who will invariably stop in curiosity.

Pro představu, výlep stovky plakátů je na předměstí nebo v centru menšího města celkem velká a výrazná kampaň, ale nevydrží dlouho: nanejvýš pár dnů, možná jen pár hodin. Proto si to dobře načasujte. Když se ve městě střídá několik týmů a jednou týdně vylepí stovku plakátů, je to lepší než strávit celý den vylepováním pěti set plakátů, které do druhého dne všechny zmizí.

A good guideline is that a one-hundred-poster campaign is a large and quite visible campaign for a suburb or the center of a small city, but it will not last for long: a few days at the most, maybe just a few hours. So choose the timing well. It is better to have rotating teams in a town putting up one hundred posters between them once a week, rather than spending a whole day putting up five hundred posters once that are all gone the next day.

Když jde o stavění stánků nebo jiných pevných konstrukcí na ulicích nebo festivalech pod širým nebem, je to mnohem menší věda. Připravte si spoustu materiálů na rozdávání, zajistěte na stanovišti neustálou obsluhu a všude rozvěste symboly a barvy hejna. V této fázi si nejspíše ještě nebudete moci dovolit deštníky ani jiné podobně nákladné reklamní předměty, ale pár vlajek na ozdobu lze levně pořídit na objednávku v tiskárnách.

When it comes to hosting book tables or other semifixed installations in streets or open-air trade shows, it is less of a science. Have plenty of materials to give out, make sure that there are always people to man the station, and have the swarm’s symbol and colors flying everywhere. You will probably not be able to afford umbrellas and similar elaborate merchandise at this stage, but a couple of flags for display come cheaply at print-on-demand stores.

Skvělý tah je rozdávat procházejícím rodičům s dětmi balonky plněné heliem se symbolem a barvami hejna. Děti to zbožňují, rodiče přiváží balonek na kočárek a budou dělat vašemu hejnu chodící reklamu. Balonků si budou všímat lidé stovky metrů daleko na všechny strany od vašeho stánku. (Naopak puberťáci s balonkem strašně rádi zaběhnou za roh, nadechnou se helia, chvilku se budou smát svým legračním hlasům, a pak si přijdou pro další. Měli byste pečlivě vybírat, komu balonek dáte.)

A tip is to hand out helium-filled balloons with the swarm’s colors and symbol to parents who pass by with kids. The kids love it, the parents will tie the balloon to the stroller, and they become a walking billboard for your swarm. People on all sides of your table will start noticing balloons several hundred meters away. (Teenagers, on the other hand, love the balloons for running around the corner with them to inhale the helium, laugh at their funny voices for a breath or two, then come running back for more. There’s a fine line in choosing who to give balloons to.)

A konečně manifestace a pouliční protesty. Připravte si seznam šesti až deseti řečníků a zařiďte, aby celé shromáždění netrvalo déle než hodinu. Na zvukovou aparaturu (a ta je nezbytná) možná budete potřebovat povolení od policie. Když pozvete řečníky z blízkých hejn nebo jiných organizací sympatizujících s vaším snažením, můžete tím přilákat větší obecenstvo.

Finally, rallies and street protests. Arrange a speaker list with six to ten speakers, and make sure that the rally as a whole doesn’t last longer than an hour. Police permits may be required for PA equipment (and you do need that). You may be able to gain a wider audience by inviting speakers from neighboring swarms or other organizations sympathetic to your cause.

Na volbě místa konání záleží. Na výrobu působivých záběrů do reportáže potřebujete zaplnit náměstí. Když si vyberete velké náměstí a dorazí vám 500 lidí, budou vypadat jako malý hlouček uprostřed prázdného náměstí. Naopak na malém náměstí bude stejná skupina vypadat téměř jako zuřící neústupný dav. Počet účastníků na manifestaci vašeho hejna se ještě před samotným oznámením akce těžko odhaduje, ale kvůli výběru místa konání nemáte jinou možnost.

Your choice of venue matters. You want to fill a square with people to make effective media imagery. If you pick a large square and get 500 people to attend, they will look like a speck in the middle of an empty square. In contrast, in a small square, that same crowd will look almost like an angry, unstoppable mob. It is hard to estimate how many will attend your swarm’s rally before even having announced it, but you must do so before choosing where to hold it.

Demonstrace jsou zvláště efektivní v době, kdy lidé zuří nad nedávnými událostmi, narozdíl od manifestací pořádaných „jen tak“. Když mají lidé vztek, typicky to budou chtít sdílet, ukázat a ventilovat ve skupinách. Zároveň to řečníkům na demonstraci značně ulehčuje práci; v podstatě jim stačí v co nejbarvitějších a nejprovokativnějších výrazech popsat, jaký mají nad nedávnými událostmi vztek, aby si od publika vysloužili bouřlivý potlesk.

Rallies can be very effective when people are really angry about something that has just happened, compared to staging rallies as a “just because” activity. When people are angry, they will tend to want to share, show, and vent that in groups. This also gives the speakers at the rally a relatively easy task; they basically just have to describe how angry they are at what has just happened, in the most colorful and provocative of terms, to draw thunderous applause at the rally.

K tomu potřebujete umět rychle reagovat a rychle vše připravit. Demonstrace den nebo víkend po nespravedlivém přelomovém rozsudku může být skvělým příkladem. Protože datum vyhlášení rozsudku je celkem předvídatelné (ale ne samotný obsah), vy a hejno máte možnost naplánovat eventuální potřebu takové demonstrace a vyřídit potřebná povolení celé týdny v předstihu. Třeba ty plány nakonec nevyužijete, ale měli byste je mít připravené.

This requires quick reactions and turnarounds. A rally the day after or the weekend after an unjust high-profile verdict could be a very effective example. As verdicts are generally predictable in time (but not in content), you and the swarm are able to plan for the possibility of needing such a rally and get the necessary police permits weeks in advance. You may not use those plans, but they should be ready at hand.

Když pak ke svolání demonstrace dáte zelenou, dejte si záležet, aby média o demonstraci věděla předem (rozešlete tiskové zprávy den nebo dva předem), a jako první dva řečníky do programu zařaďte ty, které chcete v médiích ukázat jako tváře hejna. Média na demonstraci přijedou, pořídí si fotky a záběry, a zase odjedou; nezůstanou tam až do konce.

When you’ve made the go decision for a rally, make sure that the media know about the rally in advance (send press releases the previous day or the day before) and put the speakers you want to be seen in media as faces for your swarm in the first and second speaker slots. Media will arrive at the rally, get their pictures and footage, and leave; they do not stay for the full duration.

Určitě si z demonstrace pořiďte také vlastní fotky a videa. Za čas vás televizní stanice a noviny budou žádat o ilustrační záběry a fotky z akcí ke zprávám o vás. Pokud jim je nebudete moci poskytnout, vydají zprávu o někom jiném, takže je to důležité. Na videa použijte stativ a HD kameru. S kamerou v ruce nejde natočit dost kvalitní záběry pro televizní vysílání. Pokud nemáte nikoho s profesionálními filmařskými zkušenostmi, nepokoušejte se kamerou hýbat ani otáčet; na natočení pohyblivých záběrů použitelných do vysílání je třeba spousta zkušeností. Místo toho prostě natočte dobré záběry velkého davu z několika úhlů, kamerou uprostřed záběru nehýbejte.

Make sure to get your own footage and photos from the rally as well. Later down the road, TV stations and newspapers will ask you for cutaway footage and activity images to go with their stories about you. If you can’t provide that, they will make a story about somebody else, so this is quite important. For video footage, use a tripod and an HD camera. You can’t get broadcast-quality images when using a camera handheld. If you don’t have somebody with professional experience in filming, don’t try to get moving and panning scenes; it takes a lot of experience to get such scenes usable for broadcast. Instead, just get good footage showing a large crowd from several angles, footage where the camera doesn’t move in the scene itself.

Až se demonstrace začne rozcházet, řekněte lidem na závěr o nějakém místě pro ty, kteří ještě chtějí někam zajít, seznámit se a jen tak si posedět. Pomůže to posílit přátelství uvnitř hejna, a tím i organizaci jako celek. Navíc se tam často podaří naverbovat nové aktivisty. V létě můžete například přinést deky a piknikové koše s chlebem, sýry, salámy, hroznovým vínem atd., pár lahví vína, a pak se přesunout na travnatou plochu v nejbližším parku. Po demonstraci to bude příjemné přátelské posezení.

As the rally disperses, do close with telling the people of a gathering spot afterward for those who want to get to know one another and just hang out. This helps reinforce friendships in the swarm, and therefore the organization as a whole. Also, new activists are frequently recruited when this happens. In summertime, you may want to bring blankets, picnic baskets with bread, cheese, salami, grapes, and such, and a couple of bottles of wine, to head for a grass spot in a nearby park. That makes for a very friendly hangout after the rally.

Opět, v chladnějších oblastech v zimě nepořádejte demonstrace vůbec. S největší pravděpodobností to skončí pár desítkami schoulených promrzlých lidí, kteří budou ve večerních zprávách vypadat hrozně. (Existují výjimky. Nečekejte, že budete jednou z nich.)

Again, in cold climates, avoid rallies in winter altogether. Odds are you’ll just get a couple of dozen huddling, freezing people that look terrible on the evening news. (There are exceptions. Don’t count on being one of them.)

Každopádně zimní demonstrace zkraťte na zhruba třicet minut.

In any case, limit any winter rally to about thirty minutes.

Škálujte do šířky, do šířky a zase do šířky

Klíčovým pojmem hejna je „škálování do šířky.“ Označuje se tím proces přesouvání veškerých aktivit co nejdále na okraj hejna, zapojování co největšího počtu lidí — a když už jsme u toho, tak i rozprostření provozních nákladů spojených s danou činností.

SCALE OUT, OUT, OUT

A key concept of the swarm is “scaling out.” This refers to the process of moving every activity as far out toward the edges of the swarm as possible, involving as many people as possible — and, while we’re doing so, scaling out the swarm’s operating costs along with the activity.

Škálování do šířky je pojem z informatiky. Když se něco rozrůstá, můžete v jazyce počítačového průmyslu svůj serverový park škálovat vzhůru nebo do šířky. Škálování vzhůru znamená, že stávající servery vyměníte za dražší. Škálování do šířky znamená, že si stávající levné servery necháte a přidáte k nim další podobné levné servery. My přidáváme další aktivisty. Spoustu nových aktivistů. Práci tedy škálujeme do šířky.

Scaling out is an IT term. When something grows in size, in the language of the IT industry, you can scale up or out your server park. Scaling up means that you replace the servers currently doing the work with more expensive servers. Scaling out means that you keep the low-cost servers currently doing the job, and add more such low-cost servers. We’re adding more activists. Many more activists. We’re scaling out our work.

Kdyby se všechny provozní náklady hejna platily centrálně, mohly by se nasčítat na značnou sumu. Když aktivista na okraji hejna zaplatí jen náklady na svůj vlastní kus činnosti, ta částka může být tak malá, že o tom ten aktivista ani nebude uvažovat jako o nákladech. Tohle je obrovský pozitivní přínos škálování do šířky.

If all operating costs of the swarm were to be paid centrally, they might come together to a substantial sum. If done by an activist at the edge of the swarm, just covering his or her portion of the activity, the cost might be so small that the activist may not even think of it in terms of a cost. This is a positively huge benefit of scaling out.

Jedním z příkladů mohou být letáky, které jsme probírali před chvílí. Pokud máte v terénu hejno aktivistů slušně pokrývající většinu území a chtěli byste doručit letáky do domácností, tradiční postup by byl objednat tisk a poštovní rozvoz letáků. Jenže s hejnem nic takového nemusíte dělat.

One example could be the flyers we just discussed. If you have an activist swarm with reasonable geographical coverage on the ground, and were to distribute flyers to households, the traditional way of doing so would be to purchase the printing and mailing of the flyers. But with a swarm, you don’t need to do that.

Místo toho zauvažujte nad vytvořením PDF letáku velikosti A5 a požádáním svých aktivistů, aby si všichni vytiskli 200 kopií a rozdali je svým sousedům. Taková žádost je naprosto v pořádku a dokonce se i celkem očekává. Jistě, oproti objednávce tisku a rozvozu tím nemusíte dosáhnout stoprocentního pokrytí celého území, ale schválně si to jen tak ze zvědavosti spočítejme.

Rather, think in terms of making an A5-size or half-letter-size PDF for the flyer and asking your activists to print two hundred copies each and distribute them to their neighbors. It’s not only OK to do so, it’s even quite expected. Sure, you might not get 100 percent coverage on the ground compared to paying for printing and distribution, but let’s do the math here, just for fun.

Předpokládejme, že máme deset tisíc aktivistů a 5 procent z nich tuto žádost vyslyší, což je pro podobnou žádost celkem přijatelný odhad. Tím pádem bude doručeno sto tisíc letáků do domácností v oblastech, kde žijí naši stávající aktivisté (z toho navíc vyplývá, že tyto oblasti jsou po demografické stránce vhodné pro nábor dalších aktivistů do hejna).

Assume we have ten thousand activists and that 5 percent of them take us up on this particular request, which is a fair guesstimate for such a request. That means we get one hundred thousand flyers distributed to households near where our current activists live (also suggesting that those places are demographically the right locations to recruit more activists to our swarm).

Celkové náklady pro dosažení takového pokrytí jsou pro vás osobně kolem tří až čtyř hodin práce na přípravě zmíněného PDF a strhujícího povzbudivého mailu vašim aktivistům, aby ho vytiskli a rozdali. Náklady budou ještě nižší, pokud v hejnu máte dobré návrháře, které baví připravovat letáky, nebo pokud vyberete jeden z hotových remixů vaší vize do letákové podoby.

The total cost to you for achieving this reach is three to four hours of work designing the PDF in question and an energizing, encouraging mail to your activists to print and distribute it. The cost is even less if you have good designers in the swarm who like making flyers, or if you’re picking one of the existing remixes of your vision in flyer format.

Naopak celkové náklady v tradiční organizaci na dosažení stejného výsledku by byly v řádu čtyřiceti tisíc eur (asi milion korun — pozn. překl.), platit by se muselo za seznamy adres, tisk, poštovné a balné — a s největší pravděpodobností by mnohem víc hodin zabrala jen samotná administrativa spojená se zadáním nezbytných objednávek.

The total cost in a traditional nonswarm organization, on the other hand, is on the order of forty thousand euros to achieve the same result with paying for address lists, printing, packing, and postage — and quite probably with more work hours spent, too, in just the administrative work in placing the necessary orders.

Praktické výhody škálování do šířky jsou jasně patrné.

It’s not hard to see the very tangible benefits of scaling out.

Tento princip můžete snadno uplatnit i u tisku letáků, zvláště v počátečních fázích hejna (během prvního roku nebo několika let, než získáte stabilní a vydatné příjmy). Nabádejte své aktivisty, aby si stáhli svou oblíbenou verzi nebo verze letáku mezi všemi remixy vaší vize, vytiskli si asi tak pět set kopií na vlastní tiskárně a jen tak je vyrazili rozdat do města. To vše bez nějakých žádostí o dovolení.

You can easily apply this principle to printing flyers, too, especially at the early stages of the swarm (the first year or couple of years, before there is a predictable and significant income). Encourage your activists to pick their favorite flavor or flavors of flyer among all the activist remixes of your vision, print some five hundred copies in their printer, and just head out in town and hand them out. All without asking anybody’s permission.

Plakáty je trochu těžší decentralizovat kvůli jejich nestandardně velkým rozměrům, ale překvapivě velký počet aktivistů má někde ve svém denním programu přístup k tiskařskému vybavení alespoň pro formát A3. U plakátů není potřeba moc výtisků. Jak již bylo řečeno, výlep stovky plakátů se dá považovat za velkou kampaň na předměstí nebo menším městě.

Posters are somewhat harder to scale out due to their nonstandard large size, but a surprisingly large number of activists have access to A3-style printing gear somewhere in their daily routines. It doesn’t take large print runs when it comes to posters. As already mentioned, a one-hundred-poster campaign is considered a large one in a suburb or small city.

Pokud to půjde dobře, doporučte aktivistům pořizovat a sdílet fotky z provádění aktivismu v ulicích. Přiměje to další lidi provádět stejný druh aktivismu a vyvolá to přátelskou soutěž. Podobné fotky navíc můžete využít pro interní soutěže o vtipné a bláznivé ceny. Přispěje to k motivaci hejna jako celku a zároveň to ukáže nezúčastněným lidem, že hejno je aktivní — jak potenciálním nováčkům, tak nepřátelům.

If it goes well, encourage activists to take photos and share when they do activism in the streets. That encourages more people to do the same kind of activism and breeds a friendly competition. We can also use such photos for internal competitions with fun and silly prizes. This helps motivate the swarm as a whole, and also serves to show other people that the swarm is active — potential recruits and adversaries alike.

V následující kapitole se blíže podíváme na samoorganizaci a rozhýbání práce.

In the next chapter, we’ll take a deeper look at self-organization and making things happen.

Září 2006.

September 2006.

Jednou zvláštností švédského volebního systému je, že hlasovací lístky fungují trochu jinak než v ostatních zemích. Ve většině zemí, když vaše strana splní všechny náležitosti pro účast ve volbách, dostane se na jednotný hlasovací lístek mezi ostatní strany.

One oddity about the Swedish election system is that the ballots don’t work like they do in other countries. In most countries, once your party qualifies for elections, your party gets on the one ballot that is used for the election.

Oproti tomu ve Švédsku funguje volební hlasování takto: když jdete volit, přijdete do volební místnosti, a tam najdete dlouhou řadu štosů hlasovacích lístků, může jich být třeba i sedmdesát. Každá strana má vlastní hlasovací lístek označený jejím názvem, na kterém můžete označit jméno kandidáta, pokud chcete — pokud nikoho neoznačíte, dostane hlas lídr kandidátky. Při hlasování si vezmete hlasovací lístek strany, kterou chcete volit, a pár dalších pro odvedení pozornosti, od volebního komisaře dostanete úřední obálku, půjdete za plentu, vložíte vybraný hlasovací lístek do obálky a zalepíte ji, ostatní lístky tam necháte ležet, vrátíte se zpět před volební komisi, ukážete jim voličský průkaz a předáte jim svoji zalepenou obálku.

In contrast, in Sweden, voting works like this: when voting, you go into the polling station and find a number of different ballots lined up, maybe some seventy of them. Each party has its own ballot with the party’s name on it, where you can check a candidate name if you like — if you don’t, the party’s default candidate will be used. When voting, you pick the ballot of the party you intend to vote for plus a number of decoys, accept a voting envelope handed to you by an election official, go behind a screen, insert the ballot of your choice into the envelope and seal it, leave the decoys behind, and come out from the screen and hand your sealed envelope to the election official along with showing your voter card.

A teď přijde pecka: rozvoz lístků do volebních místností mají zaručeny jen parlamentní strany, a navíc zadarmo. Neparlamentní strany si musejí zaplatit tisk několika milionů hlasovacích lístků, což je samo o sobě velká zátěž, ale navíc je ráno v den voleb musejí rozvézt na pět tisíc volebních míst — na každé volební místo od těch největších v hlavním městě Švédska, kde každým projdou tisíce lidí, po zapadlé volební místnosti uprostřed nejhlubších laponských lesů, kde mají zaregistrováno méně než stovku voličů. Navíc musíte hlasovacími lístky zásobovat i patnáct set předtermínových volebních míst — a zásoby pravidelně doplňovat, protože někde nepoužité hlasovací lístky neparlamentních stran večer vyhazují.

Here’s the kicker: only the incumbent political parties get their ballots distributed to the polling stations, and for free. A challenger party needs to pay for the printing of several million ballots, which is bad enough, but it also needs to distribute them using the hands and feet of its own activists to five thousand polling places on election day morning — everywhere from large stations in Sweden’s capital serving thousands of voters each, to remote places in the deepest of the Lapland forests serving less than a hundred voters. Additionally, you need to supply the fifteen hundred advance polling stations with ballots — and keep them supplied, as some of them throw away the challenger parties’ unused ballots at the end of the day.

Teoreticky, pokud neparlamentní strana nezvládne své hlasovací lístky dodat do volebních místností, odhodlaný volič si pořád ještě může vzít prázdný hlasovací lístek a název strany na něj napsat rukou. Ve skutečnosti se to ale nestává: pokud něco není v nabídce, nikdo si to nevybere. Pokud vaše hlasovací lístky nejsou ve volebních místnostech, nikdo vás nestrčí do úřední obálky.

In theory, if a challenger party can’t distribute its ballots to the polling stations, a persistent voter intending to vote for them can still pick a blank ballot and write in the name by hand. In reality, though, that doesn’t happen: if it’s not on the menu, it doesn’t get picked. If your ballots aren’t at the polling stations, they’re not being put into voting envelopes.

Tedy celý poslední měsíc před volbami, kdy všechny ostatní strany finišují kampaň, švédská Pirátská strana místo volební kampani věnuje většinu úsilí přípravě logistiky pro distribuci milionů hlasovacích lístků aktivistům, aby zajistila zásobování všech volebních místností. Zároveň byla velká část volebního rozpočtu vyhrazena na tisk těchto hlasovacích lístků.

So during the entire month leading up to the election, when all the other parties are in their endgame of campaigning, one of the Swedish Pirate Party’s main efforts is setting up the logistics of distributing millions of ballots to activists to make sure that all polling places are and would be supplied, rather than focusing all our efforts on campaigning. Also, a major part of our election budget would go to printing those ballots.

Můžete říkat, že jsou tím silně zvýhodněny parlamentní strany, a málokdo by s vaším postřehem nesouhlasil. Přesto si z pozice vyzyvatele nemáte právo stěžovat, že vás systém znevýhodňuje — jinak budete vypadata jako fňukalové, kteří na to nemají.

You could argue that the game is heavily rigged toward incumbents in this way, and few would protest this observation. Still, as a challenger, you don’t have the right to protest the game being rigged against you — you’ll just be seen as a whiner who didn’t meet the bar.

Jako předseda strany nemyslím na nic jiného. Když hlasovací lístky nerozvezeme, veškerá naše práce — formování veřejného mínění, letáky, plakátové kampaně, novinové články, práce aktivistů — byla k ničemu. Připravím systém se seznamem všech volebních míst, kde se lidé mohou přihlásit k zásobování volebních míst ve svém okolí. Dnes to není žádný zázrak, ale v roce 2006 bylo v politice takové samoorganizační myšlení nevídané: všude jinde bylo vrcholem centrální plánování. My vytvořili role pro distribuci hlasovacích lístků a obsluhování volebních místností, které mohli dobrovolníci sami obsadit. Vytvořili jsme funkce na vzájemné zkontaktování dobrovolníků z různých úrovní distribučního systému, čímž vznikl logistický řetězec. Vytvořili jsme systém hodnocení, vyhlásili jsme soutěž měst mezi sebou a udělali jsme vše možné, abychom dobrovolníky přiměli ráno v den voleb rozvézt hlasovací lístky. Přimět počítačové nadšence dělat něco takového mezi 7. a 8. hodinou v neděli ráno vyžaduje opravdu silnou motivaci.

As party leader, it’s the thing foremost on my mind. If we don’t get the ballots out, all of our work — the opinion building, the flyers, the poster campaigns, the op-eds, the activist work — will have been for nothing. I design a system which lists all of the polling stations, where people can volunteer to man and refill a station close to them. Today, it’s not rocket science, but in 2006, this swarmthink was unheard of in politics: central planning was all the rage. We create roles for ballot distribution and manning the polling stations that volunteers can fill themselves. We create functions for putting distribution volunteers on different levels in touch with one another, creating a logistics chain. We create metrics, we rank cities against each other, we do everything we can to encourage volunteers to get the ballots out there on election day morning. Getting geeks to do such a thing between 7 a.m. and 8 a.m. on a Sunday morning requires some really heavy motivation on their part.

Když nadešel den voleb, dosáhli jsem 97% pokrytí podle počtu voličů. Mám z toho obrovskou radost; předtím jsem za reálně dosažitelné číslo označil 75% pokrytí.

As election day comes, we manage a 97 percent coverage by voter count. I am extremely happy with that number; I had previously set 75 percent coverage as a realistically achievable metric.

encs/swarmwise/control-vision.txt · Poslední úprava: 2014/01/18 16:42 (upraveno mimo DokuWiki)
 
Kromě míst, kde je explicitně uvedeno jinak, je obsah této wiki licencován pod následující licencí: CC Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Recent changes RSS feed Donate Powered by PHP Valid XHTML 1.0 Valid CSS Driven by DokuWiki